Semifinalista z ME Martin Maděra: Do dvou let bych se chtěl dostat mezi nejlepších patnáct hráčů světa

Český reprezentant Martin Maděra dosáhl na mistrovství Evropy 2022 vynikajícího výsledku, když nečekaně otočil čtvrtfinálovou sérii se světovou jedničkou. Jeho čtvrté místo a týmový bronz ukázaly, že česká stiga opět dokáže konkurovat světové elitě. Co se špičkovému hráči v průběhu tak náročného turnaje honí hlavou? Ptal se Kryštof Herold.

KH: Martine, nejprve bych ti rád pogratuloval. Stal ses po Lukáši Turoňovi teprve druhým českým hráčem v historii, který se na ME či MS probojoval do semifinále. Jaké z toho máš pocity?

MM: Pocity jsou skvělé. Nečekal jsem to, ale cítil jsem, že můj výkon jde během turnaje nahoru.

Prozradil jsi, že tvým skromným cílem bylo skončit do 30. místa. V prvním kole play off jsi v roli outsidera prohrával s Peterem Östlundem 0:2 na zápasy. Říkal sis v tu chvíli, že máš vlastně splněno a tvá cesta turnajem tam asi skončí?

Já byl rád, že jsem šel zrovna na něj. Věděl jsem, že když mu nepůjdou blafáky, série bude víc než vyrovnaná. První dva zápasy rozhodlo to, že Peter vedl, a neříkám, že přímo zdržoval, ale takticky si to hlídal. Postupně jsem našel cestu, jak mu dávat góly, a další zápasy byly jasně v mojí režii. Vůbec nevěděl, jak mě bránit zleva, takže od stavu 2:2 už jsem ani na chvíli nepochyboval, že postoupím.

Napínavá série tě čekala taky v osmifinále, kde ses naopak proti Magnusu Klippenovi, nejlepšímu Norovi, ujal vedení, ale rozhodnout musel až sedmý zápas. Jak hodnotíš tenhle duel?

Další soupeř byl velká neznámá. Ve skupině jsem ho porazil, ale měl jsem taky kus štěstí. Rozhodovala moje aktivní obrana – nepustil jsem ho k blafákům, a když ano, tak je neproměňoval. On bránil aktivně přesně tak, jak jsem potřeboval, takže nebyl problém mu dávat góly zleva i zprava. Komplikace nastaly, když jsem vedl 3:1 na zápasy. Magnus změnil obranu a začal úřadovat. Pak mi ale Patrik Petr dobře poradil, co změnit. Zabralo to a poslední zápas skončil po 3,5 minutách podáním ruky.

Potom už přišlo klání, kterým ses bez nadsázky zapsal do dějin české stigy. Ve čtvrtfinále se světovou jedničkou Rainersem Kalninšem jsi padal 0:3, ale pak jsi čtyřikrát v řadě vyhrál. Jak se ti to podařilo?

Upřímně jsem v hlavě hned od nástupu k prvnímu zápasu viděl, že končím, a dokonce jsem se i nahlas smál, když mě první dva zápasy nepustil naprosto k ničemu a dominoval. Pak jsem si ale řekl, že by bylo pěkné vyhrát aspoň jeden zápas. Tak jsem se víc zkoncentroval a vrátil se zpátky ke svojí hře. Všechno jsem změnil a Rainers najednou nevěděl, co hrát. Začal jsem mu chytat blafáky: držel jsem se pravidla, že když mi dal poslední na levou nebo pravou stranu, půjde další na tu samou. V útoku jsem skóroval jak zleva, tak zprava. Uzavřel jsem se naprosto do svojí bubliny a nevnímal okolí. Vymazal jsem z hlavy, kdo stojí naproti mně za stolem, a koncentroval se jen na hokej. Za stavu 3:3 jsem vůbec nebyl nervózní a naopak jsem tušil, že nervózní může být jedině on. Pomohl mi náskok, který jsem si vypracoval na začátku zápasu, a když bylo po všem, nemohl jsem uvěřit, že to vyšlo.

Po tomhle euforickém obratu přišlo semifinále a následně utkání o bronz, kde jsi už bohužel neuspěl. Odnesl sis z téhle fáze turnaje nějaké zkušenosti? Překvapilo tě něco?

V semifinále rozhodly dva momenty. První zápas jsem vedl 4:2 půl minuty před koncem a neudržel jsem náskok. Další rozhodující okamžik přišel, když mi puk vyletěl ze šupláku a soupeř z následující akce skóroval. Bohužel jsem hodně kazil rozehrávky a přicházel o puk. Byla určitě šance vyhrát, soupeři jsem dával góly z akcí nebo jsem zkusil zahrát dva blafáky a dal z toho dva góly. V ten moment Oscar vůbec nevěděl, co dál ode mě čekat – jestli budu hrát blafáky, nebo akce. Ze semifinále si odnáším zkušenost ohledně vhazování. Kdybych mohl vrátit čas, pár bych jich asi soupeře nechal zopakovat. Ale nic to nemění na tom, že byl o chlup lepší a prohrál jsem s velkým jménem, které už má medaile i z MS. Co se zápasu o bronz týče, bylo to už jen o tom, kdo má více sil. Dvakrát jsem prohrál v prodloužení a poslední utkání o gól. Rozhodovaly detaily, bohužel štěstí na mé straně nebylo. Ale strašně si vážím toho, že Kevin nezdržoval, ani když vedl, a neházel si buly a pořád se hrálo, takže mu ještě jednou na dálku gratuluju. Na to, jak velký je to hráč, čekal na medaili strašně dlouho.

Po turnaji jsi děkoval spoluhráčům za podporu. Byli ti fanoušci velkou pomocí v kritických okamžicích?

To bylo 60 procent úspěchu. Když vidíš, že na tebe někdo kouká, tak je nechceš zklamat. I když jsem byl uzavřený sám do sebe, stejně to člověk vnímá.

V týmové soutěži o den dříve jste spolu s Patrik Petrem, Kryštofem Leblem, Michalem Kobrlem, Jirkou Chylíkem a pěti dalšími hráči získali bronzové medaile. Co říkáš na tenhle úspěch?

Úspěch to byl hlavně kluků. Mně se dařilo do play off, pak jsem zapadl jen do průměru. Jsem strašně rád, že to dopadlo, ale můj podíl nebyl takový, jaký bych čekal. Kluci hráli všichni čtyři super a za to jim patří velký dík.

Vrcholná česká stiga dlouho trpěla tím, že řada výborných hráčů z Poháru na ME či MS nechtěla nebo nemohla jet. Myslíš, že za rok v dalekém Norsku se opět sejde silná sestava?

Já si myslím, že nás medaile ze soutěže družstev nakopla a uděláme ještě silnější sestavu.

Dalším otazníkem do budoucna je nábor nováčků a juniorů. Tvému klubu se v tom poměrně daří. Poradil bys ostatním něco, co se vám v Příbrami osvědčilo?

Za vším stojí Leoš Hvižď, který díky svému povolání učitele měl k dětem blízko. Svého času měl ve škole kroužek a přivedl ke stize nespočet dětí. Později i na Příbramskou ligu a Český pohár.

Ty osobně ale teď v Příbrami moc nebýváš. Žiješ ve Švýcarsku. Jak se ti tam daří? Trénuješ tam s některým místním klubem?

To vůbec ne. Stigu jsem si tam koupil před půl rokem a dva týdny před Evropou jsem trénoval tak hodinu denně. Spíš jen blafáky, které jsem pak paradoxně na ME vůbec nehrál.

Před ME jsi byl bronzový na German Open. Uvidíme tě na světovém okruhu i po letní pauze?

Můj cíl je teď jiný než před ME, takže určitě jezdit chci. Díky přílivu bodů se chci určitě během dvou let dostat do top 15 na světě, tak snad to vyjde.

Martine, moc děkuju za rozhovor a přeju ti spoustu dalších úspěchů!

Díky moc!