Určitě spoustu z vás mělo nebo ještě má doma nějaký stolní hokej. V zemi, kde je tolik populárním sportem lední hokej, se velké oblibě těší také jeho zmenšená kopie.
Stolní hokej nabízí mnoho podobného s ledním hokejem. Na hřišti se v každém týmu pohybují 3 útočníci, 2 obránci a brankář. Každou figurku je možné ovládat samostatným táhlem – posouváním a rotací. Tím je možné docílit přesných přihrávek a nacvičených gólových akcí.
Klasikou je například „rychlý průnik pravého křídla do útočného pásma, následná střílená přihrávka na centra, který z voleje posouvá puk vedle brankářovo betonů“. Jinou analogií s ledním hokejem jsou blafáky: „centr si pohrává s gólmanem, který odkrývá část branky a středový útočník skóruje po kličce na levou stranu střelou nad brankářovu hokejku“. Řekněte, neláká vás si takovéto okamžiky vyzkoušet na vlastní kůži?
Tento článek má za úkol představit stolní hokej jako opravdový sport, který je možné provozovat jak na české, tak na mezinárodní úrovni, účastnit se mistrovství Evropy i mistrovství světa. Hraním na turnajích získáte kromě sportovních zážitků také nové přátele, které spojuje právě přízeň ke stolnímu hokeji.
První setkání se stolním hokejem probíhá většinou v dětství, kdy rodiče koupi svému potomkovi nějakou hračku, která mu umožní nějakou aktivitu. Ideální je, když má potomek sourozence, a mohou tak hrát spolu.
Začátky mohou být poměrně nelehké. Do umění ovládání táhel proniká každý jinak dlouhou dobu. Někdo je schopen ihned při prvním kontaktu vstřelit nějaký gól, jiný jen posouvá puk pomocí víceméně náhodných dotyků táhel. První známka jakési zručnosti při hraní stolního hokeje přichází v okamžiku, kdy je hráč schopen si přihrát z jedné figurky na jinou figurku, nebo alespoň do prostoru, který tato figurka ovládá.
Cesta ke zvládnutí stolního hokeje nevede přes agresivní „bouchání“ do táhel a snahu puk nějak „napálit“ na soupeřovu branku i za cenu hrozícího poškození stolního hokeje, na kterém se hraje. Správný směr nastoupí hráč tehdy, kdy trénuje přesnost přihrávek a trefování branky soupeře.
Po prvních pomalých pokusech o trefení branky soupeře může hráč přidávat rychlost a „citlivý švih“ – s jeho pomocí se najednou začne puk zvedat a vstřelit gól je snadnější. Trénink této dovednosti může hráč provádět samostatně – nepotřebuje k tomu u hokeje protihráče.
Pokud takový hráč, který je již schopen si „alespoň nějak přihrát“ a vstřelit nějaký „nenáhodný gól“, přijde na turnaj, kde se setká s dalšími hráči, mívá problém s obranou. K jejímu natrénování je totiž podmínkou hraní zápasů / tréninku se silnějším soupeřem, který „umí dávat góly“. První setkání s takovým „znalým“ hráčem bývá pro nováčky poměrně neveselé – po zjištění, kde mají v obraně „díru“ dostávají občas z jedné kombinace jeden gól za druhým. Na toto by se měl nováček připravit a sledovat, jak dostává góly a tomu pružně přizpůsobovat styl své obrany.
Kudy veda cesta z tepla domova na mezinárodní výsluní stolního hokeje? Určitě přes nadšení ke hře (to většinu "správných" hráčů popadne a nepustí již po dvou hodinách objevování stolního hokeje), trpělivost v tréninku (ideální pro zlepšení přesnosti v útoku je trénovat hodiny sám bez protihráče), psychickou odolnost (nováčka nesmí odradit, že od nejlepších útočníků o hodně víc než 10 gólů), šikovnost v rukou (ovládat levé táhlo, které zajíždí za soupeřovu branku, se někomu může zdát jako docela těžký úkol) rychlost + postřeh (při hře nezbytné) a v neposlední řadě chytrost a přemýšlení při zápasech. Pokud se toto spojí s jistou dávkou talentu, můžete po několika letech (2 - 6) tréninku (nejlépe s hráči na vyšší úrovni) pomýšlet na reprezentaci České republiky na mistrovství světa.
Dobrým samostatným tréninkem vedoucím k zvýšení přesnosti je zalepení táhla soupeřova brankáře tak, aby zůstal stát nehnutě uprostřed branky, a následné střílení na branku středním útočníkem po přihrávce od levého, či od pravého útočníka. Mezera mezi tyčkou branky a gólmanem může být třeba jen o 3 mm větší, než je rozměr puku, a přesto by se měl zdatný hráč skórovat.
Stejným způsobem, tedy se zalepeným gólmanem je vhodné provádět i trénink blafáků, tedy gólů středním útočníkem, kdy se puk přehodí zleva doprava, případně obráceně a v obrovské rychlosti následně padne gól. Někteří "experti" k rychlosti přidávají i sílu střely a jsou pak s gólem schopni ustřelit soupeřovu branku. Krásné góly z blafáků jsou takové, kdy puk je do branky zasunut naopak velmi pomalu do protipohybu brankáře. Řekněme, že jde o stolní verzi pověstné Forsbergovo kličky.
Jednou ze známek nejvyšší kvality je u hráče dovednost, kdy dokáže puk zvednout a ten přeletí přes hokejku soupeřova brankáře nebo dokonce přes brankáře celého. Zvednutí puku není provedeno prudkým úderem figurkou do puku, ale naopak velmi citlivých odehráním přihrávky z křídla na středového útočníka. Góly vstřelené po úderu těla figurky do nehybného puku jsou mimochodem ve stolním hokeji neplatné – nepřinášejí „požitek ze hry“ a hru i hokej ničí. Hrát stolní hokej na nejvyšší úrovni tedy není otázkou síly, kterou hráč vloží do svých střel. Jde především o cit a přesnost.
Někteří hráči používají ke vstřelení branky vlastních fint. Na turnajích lze vidět góly, kdy útočník za brankou nastřelí puk o mantinel, ten se následně odrazí ke střednímu útočníkovi, který skóruje do branky opuštěné zmateným gólmanem. Tato akce, stejně jako naprostá většina dalších je otázkou milimetrů - je nutné si puk postavit na přesně vymezené místo a odehrát jej odpovídající silou. To samé platí o gólech levým obráncem, kdy puk zničehonic vyletí do vzduchu a míří na hlavu gólmana - ten nesmí uhnout a musí střele doslova čelit.
Zajímavé góly byly také takové, kdy si obránce zapříčí hokejku o puk opřený o vlastní branku a úderem hokejkou jej zvedne do vzduchu takovým způsobem, že zapadne gólmanovi na protější straně přímo za jeho hlavu do branky. Takové góly proto nelze chytat, a proto byly před několika lety zakázány.
Pokud jste něco z výše uvedeného textu natrénovali, nebo chcete vidět na vlastní oči, ideální je přijít na nějaký turnaj stolního hokeje. Nabízejí se různé lokální klubové soutěže, nebo hned turnaje Českého poháru (i na nich se objevují a jsou vítáni nováčkové).
Někteří hráči berou stolní hokej natolik vážně, že při zápasech používají vlastní strategii. Učebnicový příklad byl k vidění na letošním švédském mistrovství (největší turnaj na světě), kdy v prvním zápase finálové série nechal Rus Zacharov zvítězit domácího Edwalla díky tomu, že mu umožnil skórovat 6 gólů z jedné akce.
To však byl jen první zápas série, která se hraje na čtyři vítězné zápasy, a v dalších zápasech Zacharov již tuto fintu dobře bránil. Edwall si však neuvědomil, že šlo o lest, a nestále zkoušel skórovat osvědčeným způsobem. Zacharov začal narozdíl od prvního zápasů následně také útočit a všechny další čtyři zápasy vyhrál. Tím se mu povedl opravdu historický kousek, neboť tento turnaj vyhrávali od jeho založení v roce 1981 pouze Švédové.
Vůbec v Rusku je strategie hry na vysoké úrovni. Rusové si z každého velkého mezinárodního turnaje pořizují záznamy zápasů na DVD a pak je doma pozorně studují. Následně vědí, co má jaký soupeř v oblibě, kde dělá chyby. Zřejmě i díky takovým DVD záznamům triumfovali Rusové ve Švédsku. Mimochodem, po tomto historickém vítězství si švédští hráči objednali z Ruska mnoho DVD se zápasy ruských hráčů. Rusové jim je poskytli a tím zřejmě přispěli ke globální rovnováze také na půdě stolního hokeje.
Jinou zápasovou strategií může být zrychlování, či zpomalování hry, agresivní pojetí, hraní na blafáky nebo spoléhání se na soupeřovo chyby. Používanou mimoherní strategií je průběžné komentování vývoje zápasů. Při zápase se tedy můžeme dozvědět, že "naši dnes hrají opravdu špatně, soupeř nás vůbec nepustí k puku, ale tímhle nádherným kouskem o mantinel se znovu dostáváme do hry". Někdy je při hokeji opravdu zábava. Třeba když soupeř z naštvání se na výkony svého týmu ukousne figurce hlavičku.
Je určitě zajímavé, že mezi nejsilnější hráče se momentálně počítají mladíci ve věku od 15 do 18 let. Jde o zástupce Ruska, Finska, Lotyšska a také Česka. Na mezinárodním turnaji Czech Open 2006 (119 hráčů z 10 států) se v první osmičce celkového pořadí umístilo 5 juniorů (tedy hráčů do 18 let). To je příslibem pro další úspěchy na mezinárodní scéně a také návodem pro další mladíky.
V Lotyšsku každoročně probíhá celostátní soutěž škol ve stolním hokeji - v této líhni se pak najde mnoho nadějných hráčů, kteří později hrají na národních turnajích. U nás je škol, kde je stolní hokej podporován, zatím bohužel málo.
Česká Asociace Stiga Game pořádá turnaje Českého poháru již 15 let. Každý rok se uskuteční 10 špičkových turnajů po celé republice. Turnajů se účastní průměrně 60 hráčů, účast je otevřena všem zájemcům. Během sezóny se na turnajích vystřídá na 150 českých hráčů a 50 zahraničních účastníků.
Na turnaje Českého poháru jsou srdečně zváni všichni zájemci o stolní hokej. Turnaje se konají v sobotu, začíná se v 9:00 hod. Finále končí zpravidla v 19:00 hod. Startovné na turnaji je ve výši 150 Kč. Je nutné si s sebou přinést vlastní puk (na turnaji je možné koupit). Každý účastník si odehraje v průměru 30 pětiminutových zápasů.
Na turnaji jsou dopoledne odehrány základní skupiny. Ty jsou vylosovány podle pořadí českého žebříčku – kdokoliv má tedy možnost se střetnout se světovou špičkou. Odpoledne se pak hrají finálové skupiny, kde spolu hrají hráči podobné výkonnosti. Den vrcholí play-off a vyhlášením vítězů.
Na konci sezóny se koná mistrovství republiky se samostatnými kategoriemi žen, juniorů a veteránů. Pozvánky na turnaje, podrobné výsledky a statistiky z turnajů celé historie Českého poháru najdete na www.stolnihokej.cz.
Na mistrovství republiky se pravidelně koná také soutěž družstev. Každý tým si na soutěž oblékne své dresy a kolektivně se povzbuzuje k co nejlepším výsledkům. V týmu je vždy několik náhradníků, kteří nehrají, zato hlasitě fandí a sledují a hlásí průběžné výsledky. Pravidelně se tak stává, že soutěž družstev je velmi vyhecovaná a dochází k mnohým překvapením - leckterý hráč neunese tíhu týmové odpovědnosti a prohrává zápasy s papírově mnohem slabšími soupeři. Soutěž družstev je natolik výjimečná a proslavená, že někteří hráči se z celorepublikových turnajů účastní právě pouze tohoto klání.
Stolní hokej Stiga pochází ze Švédska. Tím je také dána naprostá převaha švédských hráčů na světových turnajích. Zástupci „Tre Kronor“ vyhrávali všechny turnaje, na kterých startovali. Ovšem až do loňského roku. To prohráli ve finále mistrovství světa soutěže družstev s Finskem, tedy dalším severským státem, který má ve stolním hokeji po Švédsku druhou nejdelší tradici. A další rána pro Švédy přišla letos v únoru, kdy ztratili výhradní právo na vítězství na domácím největším turnaji - titul jim vzalo Rusko.
Naši hráči dlouho soupeřili s týmem Norska o pozici světové trojky. Největší úspěch české reprezentace bylo druhé místo v kategorii družstev z MS 2001, které proběhlo v Plzni. Finále tehdy skončilo 22:0 ve prospěch ... ano, hádáte správně, Švédska. V té době byl náskok Švédů před zbytkem světa ještě o několik parníků. Největším úspěchem jednotlivce se stalo letošní senzační vítězství Michala Hviždě v Moskvě.
Vedle původní silné čtyřky (Švédsko, Finsko, Česko a Norsko) vyrostlo za poslední 4 roky do nejvyšších pozic Rusko (především díky talentu bratrů Zacharových a penězům, které do rozvoje hokeje v Rusku plynou) a Lotyšsko (zásluhou celostátní soutěže škol a vyhledávání nových talentů). Tato šestice států má nyní poměrně značný výkonnostní náskok před zbytkem světa a souboje nejlepších hráčů těchto států jsou ozdobou každého turnaje).
Otázka peněz ve stolním hokeji je aktuální především v Rusku. Tam se podařilo tento sport vydatně prosadit do médií a díky tomu do něj plynou peníze. Na každém turnaji tam mají finanční odměny (v přepočtu zhruba 9 000 Kč pro vítěze), na svůj mezinárodní turnaj lákají elitní hráče právě na vysoké finanční odměny. V příštím roce budou Rusové pořádat mistrovství světa a slibují do něj vložit takové finanční odměny pro nejlepší, jaké svět ještě neviděl. No, uvidíme.
Mezitím se v Mezinárodní federaci začínají objevovat snahy o zakázání finančních odměn na mistrovství světa. Důvodem je argument, že peníze kazí čistý sportovní duch. To samozřejmě může být pravda, příklady z jiných sportů jsou zřejmé. Naše zkušenost z posledního Moscow Cup je taková, že favorité jsou zřejmě ovlivněni vidinou zisku většího finančního obnosu (3 000 dolarů na ulici většinou nenajdete) a hrají nervózně a nedokáží proměňovat jinak perfektně naučené kombinace.
V roce 2005 byla oficiálně založena Mezinárodní federace stolního hokeje (ITHF). Fungovala již dříve na neoficiální bázi a pořádala mistrovství světa a mistrovství Evropy. První mistrovství světa proběhlo již v roce 1989, příští MS 2007 je přiděleno Moskvě. Nejbližší velký mezinárodní turnaj je ME 2006, které se uskuteční první červnový víkend ve slovenské Skalici na tamním zimním stadionu.
ITHF organizuje také mezinárodní seriál turnajů World Table Hockey Tour, v jehož rámci se uskutečňuje také 6 největších turnajů na světě. Ty se konají ve Finsku, Lotyšsku, Norsku, Rusku, Švédsku a u nás.
Pod ITHF také patří světový žebříček hráčů stolního hokeje. Momentálně (duben 2006) je na něm vedeno více než 5 000 hráčů z 52 států světa. Žebříček je navržen tak, že do něj může kdokoliv posílat výsledky jakýchkoliv turnajů. Tedy například také výsledky lokální klubové soutěže. Každý turnaje je ohodnocen podle síly hráčů, kteří se jej zúčastní, a je započítán do mezinárodní evidence. Jedná se o unikátní výsledkovou databázi, která zřejmě nemá obdoby ani mezi dalšími sporty.
Informace o ITHF najdete na www.ithf.info.
Ač je stolní hokej používaný na turnajích Českého poháru kvalitní výrobek a nedochází u něj k lámání plastových částí jako u starého českého chemoplastu, je přesto nutná údržba hokejů po turnajích. Hokeje, které jsou ve vlastnictví české asociace, se totiž používají na celou sezónu a pro následující turnaj je vždy třeba jejich pečlivé ošetření (což je velký rozdíl proti Švédsku, kde se na každý turnaj používají nové hokeje).
Zde nastupují pověstné zlaté české ručičky a domácí kutilství. Do hokejek brankářů máme "vtaveny" špendlíky, aby se hokejky nedaly zlomit. Hokeje jsou na stolech uchyceny pomocí dřevěných patiček, které dokonale uchycují hokej na stole a znemožňují jeho pohyb. Ohnutá hrací táhla jsou rovnána v dílnách českých nadšenců, hrací plochy musí být vyčištěny, aby dobře klouzaly (ale zase ne příliš, aby neklouzaly moc).
Zajímavostí je, že stolní hokej dal světu další české slovo. Šuplák. Jde o zachytávač puků, které vletí do branky. Originální spodní část branka je totiž na hokejích vyrobena poněkud nešikovně, puk se od ní často odráží zpět na hrací plochu a v takovém případě je gól neplatný (puk musí zůstat v brance). Na všechny oficiální turnaje je proto nutné mít "vyřízlo", tedy branku zbavenou spodní části. V zahraničí se namísto originální části používají "punčošky", tedy látkové kapsy, kam puk po překročení brankové čáry spadne a kde má bez odrazu zpět do hry zůstat. Jenže puk se občas zachová jako na trampolíně a odpruží se zpět na hřiště, tudíž je gól opět neplatný. Navíc je občas obtížné puk z punčošky vyndat.
Dlouholetý český hráč Zbyněk Pilař byl proto inspirován situací a vymyslel zachytávač puků, který lze jednoduše namontovat na stolní hokej a který stoprocentně plní svůj úkol - tedy neodrážet puky zpět do hry a umožnit jejich snadné vyndání po inkasované brance. Krátce po představení šupláků na českých turnajích začaly Zbyňkovi přicházet objednávky ze světa a dnes už šuplák používají a toto slovo vyslovují v několika evropských zemí a také v USA.
Více se zapálením pro hokej než s kutilstvím má společného barvení figurek hráčů do dresů svých oblíbených týmů. Dnes je již možné koupit figurky s dresy všech našich extraligových klubů a také klubů NHL. Nicméně ručně malovaní hráči mají svoje neoddiskutovatelné kouzlo. Obzvlášť kouzelně působí stolněhokejový tým fotbalové reprezentace Brazílie. Střední útočník se jmenovkou Ronaldo vám nastřílí hodně gólů jenom proto, že budete obdivovat jeho oblečení. Je nutné poznamenat, že na oficiálních turnajích není povoleno používat vlastní figurky a v rámci stejných podmínek pro všechny hráče se používají společné figurky v dresech týmů Finska a Švédska.
18. dubna 2006
Vladimír Kraus
Předseda Výboru České Asociace Stiga Game, www.stolnihokej.cz
Prezident Mezinárodní federace stolního hokeje, www.ithf.info